Angličtina je západogermánský jazyk, který se vyvinul od pátého století n. l. na území Anglie. Je třetím nejrozšířenějším mateřským jazykem na světě po čínštině a španělštině. Bývá považován za světový lingua franca – globálním komunikačním prostředkem i mezi osobami, jejichž rodným jazykem není.
Výslovnost
Rozsáhlé jazykové území a velký počet mluvčích podmiňuje výraznou odlišnost výslovnosti dle regionů. Za dva standardy přijímané anglické výslovnosti je považován britský, označovaný jako Received Pronunciation (RP), a americký, známý jako General American (GA).
Gramatika
Anglická mluvnice vychází z podobných principů jako mluvnice ostatních germánských jazyků.
Jmenný rod
Angličtina nerozlišuje rod (mužský, ženský a střední). Výjimkou jsou pouze osobní a přivlastňovací zájmena ve 3. osobě jednotného čísla (he – on; she – ona; it – ono; his – jeho; her – její; its – jeho), která se používají na základě přirozeného rodu. Toto nemá žádný vliv na mluvnické tvary slov.
Člen
Podstatná jména jsou obvykle determinována členem, který je dvojí:
neurčitý: a, an [ɘ, ɘn] (původní význam „jeden“), který se používá pouze v jednotném čísle; delší tvar an se používá před slovem začínajícím ve výslovnosti samohláskou, např. an orange, (nějaký) pomeranč;
určitý: the (původní význam „ten“) se používá v jednotném i množném čísle. Vyslovuje se [ðɘ], před samohláskou [ðiː].
Podstatná jména
Skloňování podstatných jmen je značně zjednodušené. Z původního systému 4 pádů se zachoval nominativ a genitiv (zakončení -‚s, v množném čísle -s‘; např. Peter’s car, Petrovo auto), který má funkci výlučně přivlastňovací. V ostatních případech je podstatné jméno ve tvaru nominativu.
K vyjádření větných vztahů se používají předložky a pevný slovosled. Množné číslo se tvoří pomocí koncovky -(e)s (výslovnost [-s, -z, ɪz] dle předcházející hlásky), např. cars, auta. Malé množství podstatných jmen tvoří množné číslo nepravidelně, např. man – men, muž – muži.
Přídavná jména
Přídavná jména jsou nesklonná. Mohou se odvozovat od jiných slovních druhů příponami, např. hunger, hlad –> hungry, hladový. Často se však přídavným jménem stává podstatné jméno v přívlastkové pozici, tj. před jiným podstatným jménem, např. horse, kůň –> horse mane, koňská hříva. Přídavná jména se stupňují některá analyticky (složenými tvary s more, více, most, nejvíce), jiná synteticky koncovkami -er, -est. Superlativ (3. stupeň) se obvykle pojí se členem určitým.
Zájmena
Osobní zájmena se skloňují, mají zvláštní tvary pro podmět (nominativ) a předmět (dativ/akuzativ), např. she, ona –> her, jí/ji. Přivlastňovací zájmena mají odlišné tvary, pokud nestojí bezprostředně před podstatným jménem, např. my house, můj dům × this house is mine, tento dům je můj. Chybí tvar zvratných osobních a přivlastňovacích zájmen, používaný v ostatních germánských jazycích ve 3. osobě, např. he saw his car může znamenat „on viděl své auto“ i „on viděl jeho auto“.
Naopak existují zvláštní tvary osobních zvratných zájmen, např. I can see myself in the mirror, vidím se v zrcadle, tyto tvary mohou též sloužit jako zájmena zdůrazňovací (např. Já sám jsem to udělal, I myself did it). Zástupné zájmeno one slouží k nahrazení již zmíněného počitatelného podstatného jména, které nechceme opakovat.
Slovesa
Slovesa
Systém sloves má, stejně jako i v ostatních germánských jazycích, jednoduché tvary v přítomném a minulém čase.
Ostatní časy se tvoří pomocnými slovesy. Slovesa se neobejdou bez osobních zájmen, protože pozbyla skoro všech odlišujících osobních koncovek.
V přítomném čase se zachovala pouze koncovka -s ve 3. osobě jednotného čísla, např. he works, on pracuje.
Infinitiv zvláštní zakončení nemá a je často používán s částicí to, např. I want to be, chci být.
Trpný rod se tvoří opisně pomocí slovesa be (být) a příčestí trpného.
Jako všechny germánské jazyky rozlišuje i angličtina slabá a silná slovesa.
Silná slovesa (obvykle uváděná jako nepravidelná) mají v minulém čase a příčestí trpném přehlásku, např. sing – sang – sung, zpívat. Slabá slovesa (pravidelná) mají v minulém čase a příčestí trpném koncovku -ed, např. work – worked – worked, pracovat. Zvláštností angličtiny oproti ostatním germánským jazykům je rozlišení aspektu průběhovosti, např. I am going, jdu (právě nyní) × I go, chodím (často, pravidelně).
Příslovce
Tvoří se nejčastěji od přídavných jmen příponou -ly (beautiful, krásný – beautifully, krásně), existují ale i příslovce tvořená jinými způsoby: předponou a (aboard, abroad), složením slov (American-style, clockwise).
Některá se tvarem shodují s přídavnými jmény (fast, hard, low, straight a další).
Od některých přídavných jmen lze vytvořit dvě odpovídající příslovce, jejichž tvary se ale významově liší: hard (tvrdý) může mít příslovce hard (tvrdě) ale i hardly (stěží, stova, skoro ne), podobně near (blízký) může mít příslovce near (blízko) ale i nearly (téměř). Stupňování příslovcí se provádí stejně jako u přídavných jmen, mají-li stejný tvar jako přídavná jména, příponou -ly odvozené tvary se pak stupňují analytickým způsobem (angrily, more angrily, most angrily).
Syntax – slovosled v angličtině
Angličtina má pevný slovosled typu podmět – přísudek – předmět.
Na rozdíl od jiných germánských jazyků neplatí zásada, že sloveso v určitém tvaru stojí zpravidla na druhém místě ve větě.
I v případě přesunutí příslovečného určení na začátek věty zůstává uvedené pořadí podmětu a přísudku.
Otázka se obvykle tvoří pomocným slovesem, v přítomném a minulém čase specificky pomocí slovesa do (dělat), např. do you know?, víš? Slovesa be, have got a modální slovesa však používají k vytvoření otázky inverzi: I have got – Have I got?; I must -Must I?
Otázky na podmět však nepoužívají ani pomocná slovesa ani inverzi a mají přímý slovosled (What eats the dog? – Co žere psa? na rozdíl od What does the dog eat – Co žere pes?).
Záporné otázky vyjadřují zpravidla citové zbravení (Don’t you speak English? – Copak ty nemluvíš anglicky?).
Slovesný zápor se tvoří přidáním pomocného slovesa a záporky not, např. I do not know, nevím. U některých sloves ale pouhým přidáním not – I cannot, nemohu.
V anglické větě zpravidla bývá ve standardní angličtině jediný záporný výraz (např. I have nothing, [ne]mám nic). Zápor sloves se tvoří částicí not (viz výše), zkráceně n’t.
Přívlastky vyjádřené přídavnými jmény, číslovkami, ukazovacími a přivlastňovacími zájmeny a genitivem stojí před podstatným jménem.
Slovní zásoba angličtina
Angličtina má bohatou slovní zásobu a schopnost přijímat nová slova.
Jelikož však na rozdíl od ostatních velkých jazyků neexistuje žádný regulační úřad, jež by nová slova „přijímal“, je velmi problematické určit jejich počet.
Novotvary vznikají především v lékařství, vědě a technologiích, ale i v dalších oblastech.
Jednotlivé slangy se neustále vyvíjejí. Často se navíc uplatňují slova přinesená komunitami přistěhovalců.
Druhá editace Oxford English Dictionary, zahrnuje 600 000 slov, ale editoři Merriam Webster’s Third New International Dictionary, Unabridged předpokládají, že celkový počet je mnohem vyšší.
Global Language Monitor po zkombinování oxfordského slovníku a dalších slovníkových zdrojů odhadl, že angličtina v současnosti obsahuje přibližně 990 000 slov.
Původ slov
Jedním z důsledků normanskofrancouzského vlivu je, že anglická slovní zásoba je poměrně rovnoměrně rozdělena mezi slova germánská (většinou staroanglická) a slova latinská (resp. starofrancouzská, resp. anglonormanská).
Zdroj: wikipedie
Buckinghamský palác je oficiální londýnské sídlo britského panovníka a největší královská pracovna na světě. Výraz Buckinghamský palác nebo jen palác je pojem používaný pro označení vyjádření pocházející od členů královské rodiny. Buckinghamský palác má funkci londýnské rezidence královny Alžběty II., ale je i místem konání akcí státního významu, akcí pořádaných dvorem, místem oficiálních uvítání hlav států a velkou turistickou atrakcí. Je také místem, kde se Britové shromažďují v dobách národního veselí a krizí.
Jestli to někdo přečetl zaslouží si 🙂