„Nikdy nedovolte, aby byl někdo ve vaší přítomnosti ponižován.“~ Elie Wiesel
„Never allow anyone to be humiliated in your presence.“~ Elie Wiesel
„Květiny jsou našimi věrnými přáteli v radosti či smutku.
Jíme, pijeme, zpíváme, tančíme a koketujeme s nimi.
S květinami jsou spojeny svatby a křty.
Neodvažujeme se bez nich zemřít.
S lilií jsme se účasťnili bohoslužeb, s lotosem jsme meditovali, do bitevního šiku jsme se řadili s růží a chryzantémou.
Dokonce jsme se odvážilii mluvit jazykem květin.
Jak bychom bez nich mohli žít?
Představa světa oloupeného o jejich přítomnost je hrozivá.
Jakou útěchu přinášejí k posteli nemocného?
Jejich klidná něha nám navrací pomíjivou důvěru ve vesmír.
Když ležíme v prachu, jsou to květiny, které se v lítosti chvějí na našich hrobech.
Povězte mi, něžné květy, slzičky hvězd, když stojíte v zahradě a nakláníte hlavičky ke včelkám zpívajícím o rose a slunečních paprscích, zdalipak tušíte, jaký hrozný osud vás čeká?
Možná květiny plně oceňují význam své oběti.
Nejsou zbabělé jako lidé.
Některé květiny jdou radostně na smrt — zcela jistě tak činí japonské třešňové květy, když se volně nechávají unášet větrem.
Okamžik poletují jako okrášlená oblaka a tančí nad křišťálovými potoky, a pak na smějících se vodách odplouvají pryč, jako by říkaly: ‚Sbohem, jaro! Odcházíme na Věčnost!'“
~ Kakuzó Okakura, ‚Kniha o čaji‘, 1906 zdroj. fcb“
In joy or sadness, flowers are our constant friends.
We eat, drink, sing, dance, and flirt with them.
We wed and christen with flowers. We dare not die without them.
We have worshipped with the lily, we have meditated with the lotus, we have charged in battle array with the rose and the chrysanthemum.
We have even attempted to speak in the language of flowers.
How could we live without them? It frightens one to conceive of a world bereft of their presence.
What solace do they not bring to the bedside of the sick?
Their serene tenderness restores to us our waning confidence in the universe.
When we are laid low in the dust it is they who linger in sorrow over our graves.
Tell me, gentle flowers, teardrops of the stars, standing in the garden, nodding your heads to the bees as they sing of the dews and sunbeams, are you aware of the fearful doom that awaits you?
Perhaps the flowers appreciate the full significance of their sacrifice.
They are not cowards, like men.
Some flowers glory in death—certainly the Japanese cherry blossoms do, as they freely surrender themselves to the winds.
For a moment they hover like bejewelled clouds and dance above the crystal streams; then, as they sail away on the laughing waters, they seem to say: ‚Farewell, O Spring! We are on to eternity.'“
~ Kakuzo Okakura, ‚The Book of Tea‘, 1906
„Chce se mi říct, že jsem byl na místech a dělal věci, kterým byste asi nevěřili; visel jsem na laně sto mil vysoko; viděl jsem Zemi zatměnou Měsícem a užíval si to.
Viděl jsem skutečné sluneční světlo, nefiltrované atmosférou planety.
Viděl jsem tu největší čerň nekonečna, v klidu a tichu, které nebylo rušeno žádným živým tvorem.
Prostoupily mě kosmické paprsky na své nekonečné cestě od Boha k hranicím vesmíru.
Opravdu věřím, že kdyby političtí vůdci světa mohli vidět svou planetu ze vzdálenosti řekněme 100 000 mil, jejich pohledy by se zásadně změnily.
Ty tolik důležité hranice by byly neviditelné, hlučné spory by náhle utichly.
Malá zeměkoule by se pořád otáčela, pokojně ignorovala své rozčlenění a ukazovala jednotící fasádu, která by volala po jednotném porozumění a zacházení, které by bylo všude stejné.
Země se musí stát takovou, jakou se jeví: modrobílou, ne kapitalistickou nebo komunistickou; modrobílou, ne bohatou nebo chudou; modrobílou, ne závistivou nebo záviděnou.
Myslím, že budoucích letů by se měli zúčastnit básník, kněz a filozof…
Možná bychom získali mnohem lepší představu o tom, co jsme viděli.
Jakákoli smrt zdá se býti předčasná, ale opravdu věřím, že ta moje se bude zdát méně předčasná díky tomu, co jsem dokázal udělat.“
~ Michael Collins (October 31, 1930 – April 28, 2021)zdroj. fcb“
I have been places and done things you simply would not believe, I feel like saying; I have dangled from a cord a hundred miles up; I have seen the earth eclipsed by the moon, and enjoyed it.
I have seen the sun’s true light, unfiltered by any planet’s atmosphere.
I have seen the ultimate black of infinity in a stillness undisturbed by any living thing.
I have been pierced by cosmic rays on their endless journey from God’s place to the limits of the universe.
I really believe that if the political leaders of the world could see their planet from a distance of, let’s say 100,000 miles, their outlook would be fundamentally changed.
The all-important border would be invisible, that noisy argument suddenly silenced.
The tiny globe would continue to turn, serenely ignoring its subdivisions, presenting a unified facade that would cry out for unified understanding, for homogeneous treatment.
The earth must become as it appears: blue and white, not capitalist or communist; blue and white, not rich or poor; blue and white, not envious or envied.
I think a future flight should include a poet, a priest and a philosopher…
we might get a much better idea of what we saw.
Any death seems premature, but I really believe my own will seem less premature, because of what I have been able to do.“
~ Michael Collins (October 31, 1930 – April 28, 2021)
„A drop of water on a tree leaf. 12 ants have gathered to drink.
What’s amazing is that the ants have divided themselves into four groups.
This is to maintain the balance of the water drop from tilting and then falling to the ground.
It is a science of ants to cooperate and divide the share of water equally among them and give everyone his right.“
zdroj. fcb
„Kapka vody na listě stromu. 12 mravenců se shromáždilo k pití.
Úžasné je, že mravenci se rozdělili do čtyř skupin.
To proto, aby udrželi rovnováhu vodní kapky, aby nestekla a nespadla na zem.
Existují vědecké poznatky, že mravenci spolupracují, rozdělují si vodu rovnoměrně mezi sebou a dávají každému právo se napít.“
„Dnes vyjdu ven, dnes mě opustí všechno zlé, budu jako dřív, nad tělem budu mít chladivý vánek.
Budu mít lehké tělo, budu navždy šťastný, nic mi nebude překážet.
Kráčím s Krásou před sebou.
Kráčím s Krásou za sebou.Kráčím s Krásou pod sebou.
Kráčím s Krásou nade mnou.
Kráčím s Krásou kolem sebe.
Má slova budou krásná.
Kéž kráčím v Kráse celý den.
Kéž kráčím napříč vracejícími se ročními obdobími.
Kéž kráčím po stezce označené pylem.
Kéž kráčím s rosou kolem chodidel.
Kéž kráčím s Krásou před sebou.
Kéž kráčím s Krásou za sebou.
Kéž kráčím s Krásou pod sebou.
Kéž kráčím s Krásou nade mnou.
Kéž kráčím s Krásou kolem sebe.
Až budu ve stáří putovat po stezce Krásy, kéž kráčím vesele.
Až budu ve stáří putovat po stezce Krásy, kéž kráčím znovu plný života.
Má slova budou krásná.
Vše je dokonáno v Kráse.
Vše je dokonáno v Kráse.“
~ Navažská modlitba
„Today I will walk out, today everything evil will leave me,
I will be as I was before, I will have a cool breeze over my body. I will have a light body, I will be happy forever, nothing will hinder me.
I walk with Beauty before me.
I walk with Beauty behind me.I walk with Beauty below me.
I walk with Beauty above me.
I walk with Beauty around me.
My words will be beautiful.
In Beauty all day long may I walk.
Through the returning seasons, may I walk.
On the trail marked with pollen may I walk.
With dew about my feet, may I walk.
With Beauty before me may I walk.
With Beauty behind me may I walk.
With Beauty below me may I walk.
With Beauty above me may I walk.
With Beauty all around me may I walk.
In old age wandering on a trail of Beauty, lively, may I walk.
In old age wandering on a trail of Beauty, living again, may I walk.
My words will be beautiful.
It is finished in Beauty.
It is finished in Beauty.“
~ Navajo Prayer
„Lidé jsou dvojí bytosti.
Máme božskou a zvířecí povahu.
Pokud cítíme, myslíme a jednáme tak, jak by měly jednat božské bytosti, jsme skutečnými lidmi; pokud cítíme a jednáme jako zvířata, jsme zvířata a jsme rovni zvířatům, jejichž mentální charakteristiky se v nás projevují.
Ušlechtilá představivost způsobená touhou po dobru nás pozvedá; nízká představivost způsobená touhou po tom, co je nízké a vulgární, nás táhne dolů a degraduje.
Duch je pán, představivost nástroj a tělo tvárlivá hmota.“
~ Paracelsus
We have a divine and an animal nature.
If we feel, think, and act as divine beings should act, we are a true human; if we feel and act like an animal, we are then an animal, and the equal of those animals whose mental characteristics are manifested in us.
An exalted imagination caused by a desire for the good raises us up; a low imagination caused by a desire for that which is low and vulgar drags us down and degrades us.
The spirit is the master, imagination the tool, and the body the plastic material.“
~ Paracelsus
„Většina lidí nedospěje.
Je to zatraceně těžké.
Stane se to,že většina lidí zestárne.
Tak to je.Ctí své kreditní karty,umí zaparkovat,berou se, mají odvahumít děti,ale nedospějou.
Opravdu ne.
Zestárnou.
Ale dospět,to je opravdu hodně náročné.
Znamená to, že převezmeme odpovědnostza využitý čas,za prostor, který obýváme.
Je to vážná věc.
A zjistíme,co nás stojí milovat a ztrácet,mít odvahu a chybovat.a zejména uspět.“
~ Maya Angelou
„Humans are twofold beings.
It’s too damn difficult.
What happens ismost people get older.
That’s the truth of it. They honor their credit cards,they find parking spaces,they marry, they have the nerveto have children,but they don’t grow up.
Not really.
They get older.
But to grow upcosts the earth, the earth.It means you take responsibilityfor the time you take up,for the space you occupy.
It’s serious business.
And you find out what it costs usto love and to lose,to dare and to fail.And maybe even more,to succeed.“
~ Maya Angelou