„Já na jazyky prostě nemám talent.“
Kolikrát jste tuhle větu slyšeli? Nebo ji říkáte sami o sobě? Ve skutečnosti je to jeden z nejčastějších mýtů, který lidem brání začít nebo pokračovat ve studiu cizího jazyka.
Ve většině případů totiž nejde o nedostatek talentu, ale o způsob, jakým jsme se jazyk učili.
Škola není celý život
Mnoho lidí si odnáší nepříjemné vzpomínky na školní výuku. Zkoušení u tabule, známky, strach z chyb nebo nekonečné biflování slovíček.
Není divu, že si později řeknou:
„Na jazyky prostě nejsem.“
Ve skutečnosti ale často nešlo o talent, ale o prostředí, ve kterém se učili.
Talent pomůže, ale nerozhoduje
Stejně jako ve sportu nebo při hře na hudební nástroj mají někteří lidé lepší předpoklady. To ale neznamená, že se ostatní nemohou jazyk naučit.
O výsledku mnohem častěji rozhoduje pravidelnost, trpělivost a ochota pokračovat i ve chvíli, kdy se zdá, že pokrok je pomalý.
Chyby nejsou selhání
Mnoho lidí přestane mluvit jen proto, že se bojí udělat chybu.
Jenže právě chyby ukazují, že se učíte. Bez nich se žádný jazyk naučit nedá.
Mozek se učí celý život
Výzkumy ukazují, že lidský mozek si dokáže vytvářet nová spojení i v dospělosti. Možná vám to nepůjde stejně rychle jako v deseti letech, ale rozhodně to neznamená, že je pozdě.
Důležitější než věk je pravidelné používání jazyka.
Přestaňte se srovnávat
Každý se učí jiným tempem.
Někdo si snadno zapamatuje slovíčka, jiný lépe rozumí poslechu. Není důležité, jak rychle postupují ostatní. Důležité je, že se posouváte vy.
Největší překážkou bývá přesvědčení
Pokud si budete stále opakovat, že na jazyky nemáte talent, budete hledat důkazy, které vám to potvrdí.
Zkuste změnit jedinou větu.
Místo:
„Nemám talent na jazyky.“
si řekněte:
„Ještě jsem nenašel způsob učení, který mi vyhovuje.“
To je mnohem blíž pravdě.
Jazyk se neučí ti nejtalentovanější. Jazyk se naučí ti, kteří to nevzdají.